Runy jako takové můžeme zcela určitě spojovat a doplňovat jím i výklad tarotu. Jejich základní význam můžeme srovnat s termínem „arkána“, který se používá také ve spojitosti s tarotem.
Runa není jen pouhé písmeno ve starogermánské abecedě, je také nositele primární definice „tajemství“ nebo také „mystéria“.
Runa je vlastně posvátná myšlenka, kterou je třeba vyjádřit nebo projevit utajeně.
Slovo „runa“ původně pochází z germánské skupiny jazyků. Moderní němčina ji zná jako raunen – šeptat.
Ve staroirštině ji najdeme jako rún, ve středověké velštině jako rhin – což obojí znamená mystérium nebo tajemství.
Runy ztělesňují největší a i ta nejdrobnější tajemství přírody a jsou klíčem k těmto tajemstvím – protože jsou samy tajemstvím.
Za prapůvodní runový systém se pokládá 24 run neboli starší FUTHARK (název je odvozen podle prvních šesti run). Z úhlu pohledu mytologie mohou bohové a lidé obdržet moudrost run skrze „boha magie“ Ódina. Ódin je první bytostí, která byla plně zasvěcena do mystérií run. Tento iniciační mýtus je uveden ve starší neboli Poetické Eddě v písni zvané „Hávamál“: Výroky vysokého a zde je její část:
Vím, že jsem visel
ve větrném stromu
devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi, sám sobě samému,
na onom stromě,
o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.
Chléb mi nepodali
ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zahlédl,
s nářkem je zvedl,
pak padl k zemi.
Jde o popis iniciačního procesu šamanistického typu, při kterém zasvěcovaný projde Devíti světy Stromu světa do říše Hel (říše smrti) a na chvíli do této sféry vstoupí. V tom momentě zasvěcovaný obdrží celou moudrost run, a ta se vryje do jeho bytosti. V dalším kroku se zasvěcovaný vrátí do Midgardu s moudrostí run natrvalo vepsanou a připravenou k použití a komunikaci.
Runy dělíme do tří skupin (rodin) aettir. Každá po osmi runách a to FREY aett, HAGAL aett a TYR aett.
První aett představuje úrodu a živou přírodu vůbec. Tyto runy se vyjadřují k aktivitě či práci. Vztahují se k subjektu. Týkají se tedy převážně běžného života.
Druhý aett – zde patří runy které symbolizují pasivní prvky, to s čím se pracuje a takové skutečnosti, které jsou mimo aktivitu člověka. Vztahují se k objektu.
Třetí aett symbolizuje především aktivitu projevenou navenek a odezvu na ni, čili vše, co je spojeno s rovnováhou objektu a subjektu.
Věštění z run
Mystérium věštění z run, to je mystérium zákona Noren. Nejedná se o věštění osudu z hlediska neměnného předurčení či fatalismu. Osud v severském pojetí doslova znamená “prvotní vrstvy”, prvotní zákony minulých činů v čase a prostoru. Jsou to neměnné zákony, které minulými činy formují zákony všech bytostí. Síla Noren to je aspekt zákonů příčiny a důsledku v mnohovesmíru.
Vezmi všechny runové kameny do rukou, zatřes s nimi a soustřeď se na předmět věštby. Pak vyslov prosbu:
“Runy, sdělte mi správnou radu” a hoď runy před sebe.
Zavři oči a vyber tři runy:
ᛈ Urd – “Osudová” – První runa označuje minulost čili kořeny dané záležitosti. Z jakého zdroje záležitost vznikla a pochází, jaké je povahy.
ᛈ Verdandi – Stávající – Druhá runa osvětluje současný stav dané situace, záležitosti.
ᛈ Skuld – Co musí být – Třetí runa odhaluje, co by se “mělo stát,” s ohledem na druhé dva faktory.
ᛈ
Pertho – runa času Noren.
Pohár určený k házení kostkami.
Figurka v deskové hře je zdánlivě “obětí” svého postavení, může pouze reagovat na tahy. V rukou dobrého hráče ale může být vedena k vítězství podle daných pravidel. Ta jsou sice neměnná, ale poskytují volnost výběru tahů.
Pertho nás vybízí k dalšímu přemýšlení o situaci a naznačuje, že existují možnosti řešení, byť je není vždy na první pohled vidět.
Otevřená je brána
do větrného světa run.
Nahlas jejich píseň zní
Severskou nocí:
Moudří znají cestu svou
Za mocí a za silou,
Učí se tajemství posvátná.
Sestry ze slunce zrozené
A bratři jasní
Volají v nocích nutnosti:
Tvary silné a svaté
Runové moci.
Roznítí vědění
A učené způsoby,
Pro blaho a moudrost.
Na zářné planině
Runový mistr dlí,
S Kartou bohů,
V severském světle –
Runy září do daleka,
Burácí píseň svou
Tak jako vždy.
Čerpáno z knihy Runy v praxi, Edred Thorsson